Víkendář: Z populismu je potřeba vytěžit to nejlepší

Každá čtvrtá vláda v Evropě má nyní podle stránek Politico populistického vůdce. Platit to má o Itálii, Řecku, Polsku, Maďarsku nebo České republice a výrazný vliv na chod státu mají dnes populisté i v zemích jako Rakousko či Finsko. V Německu či Nizozemí zase představují nejsilnější opoziční sílu. Politico ovšem dodává, že na prvním místě je třeba se ptát, co to populismus vlastně je a nakolik může být prospěšný.

Jednotná definice populismu neexistuje, podle některých názorů jej definuje zejména boj proti starým elitám (Beppe Grillo v Itálii), ekonomický surrealismus (Alexis Tsipras v Řecku) či třeba stará dobrá demagogie (Donald Trump). Populisty také nelze házet do jednoho pytle, co se týče jejich politiky a názorů. Patří mezi ně jak levičáci, kteří protestují proti utahování vládních rozpočtů, tak pravicoví politici, kteří hlavně brojí proti imigrantům. Jarosław Kaczyński a Geert Wilders jsou například zaměřeni proti EU a imigraci, mají ale naprosto odlišný pohled na práva gayů.

„Ať už ale populismus definujeme jakkoliv, jde o politiku vítěznou. Odborníci o něm stále debatují, ale politici se k němu uchylují víc a víc. Jsou hrdí na to, že naslouchají hlasu lidu a stále více jsou součástí vlád. Z populismu se stává synonymum služby lidem a začíná dávat důvěryhodnost demokratickým stranám. Evropské populisty pak spojuje odmítnutí pravidel konvenční politiky,“ píše Politico. A poukazuje na to, že například Orbán i Trump se situují do role „ochránců lidí“, italský premiér Giuseppe Conte hovoří o „vládnoucí třídě, která naslouchá lidu“ a nizozemský premiér Mark Rutte zase podle svých slov zvítězil nad „zlým populismem“. Což naznačuje, že podle něj je i populismus dobrý.

Nové strany v Evropě často používají digitální nástroje a otevřené volby k tomu, aby zvýšily váhu hlasu jejich běžných členů a voličů. Požadují také reformu politického systému, která většinou zahrnuje snížení moci politických stran, omezení velikosti parlamentu a omezení vlivu lobbistických skupin. V Polsku a Maďarsku byly ale zavedeny reformy, které omezily moc elit, avšak zároveň posílily vliv současné vlády. Řada populistů podporuje přímou demokracii a prosazuje politiku, která občanům dává něco hmatatelného. V Itálii jde o zjednodušení daňového systému, v Polsku a Maďarsku o podporu rodin. Občanům pak obecně dávají větší pocit, že na nich záleží a věci mají pod kontrolou.

„Tradiční politické strany by se neměly změnit na strany populistické, ale měly by přijmout ty nejúspěšnější a nejproduktivnější rysy populistů. Ty totiž na rozdíl od xenofobie či nacionalismu nejsou samy o sobě nedemokratické a neliberální. Sebastian Kurz i Emmanuel Macron ukázali, že tradiční strany mohou využít některé populistické strategie a ve volbách zvítězit. Právě ty strany, které budou schopny pracovat s dobrými nápady populistů, přežijí a budou tvořit naši politickou budoucnost,“ míní Politico.

Zdroj: Politico