Víkendář: Putinovo Rusko z první ruky

„Na podzim roku 2012 už bylo zřejmé, že jsem ze mně neznámých důvodů sledován a se mnou celá moje rodina. Velvyslancem v Moskvě jsem tu dobu byl méně než jeden rok. Moje ochranka mi sedmého října řekla, že když byl můj syn na fotbalovém tréninku, někdo nás sledoval. Pokračoval v tom i poté, co jsme šli do McDonald’s,“ píše na stránkách Politico Michael McFaul. A popisuje, jak na vlastní kůži pociťoval zhoršování vztahů mezi USA a Ruskem.

„O několik týdnů později za námi seděli v kostele lidé, kteří byli pravděpodobně z FSB. Mou ženu to značně znepokojilo. Následovali nás na ulicích a drželi se v dohledu za naším Cadillacem. V jednu chvíli začal náš řidič zrychlovat a riskantně kličkovat mezi vozy, protože naši pronásledovatelé jej příliš znervózňovali. Nakonec jsem mu musel říci, ať se uklidní. Koneckonců nikdy jsme se jich nemohli úplně zbavit, protože věděli, kde bydlíme,“ píše McFaul.

Diplomat popisuje, jak mu prokremelská organizace Naši hrozila, že před jeho domem, kde pobývala jeho rodina, zorganizuje demonstraci ve chvíli, kdy on bude na velvyslanectví. Nakonec se žádná demonstrace nekonala, ale „tato událost nás udržovala v napětí přesně tak, jak si naši hostitelé přáli“. Podle McFaula „si nikdo nepamatuje dobu, kdy by Rusové byli tak agresivní“. Příkladem může být i chování ruských policistů, kteří měli formálně chránit přístup na ambasádu. Realita ovšem byla jiná, protože tito lidé neustále obtěžovali a zdržovali všechny, kdo mířili na velvyslanectví. Dokonce i jeho zaměstnanci prý museli často stát v zimě venku a dlouho čekat, že jim ruská policie zkontroluje doklady.

„Když jsme ale potřebovali skutečnou ochranu, najednou byli naprosto pasivní. Například desátého února 2012 si najednou před bránu ambasády lehla na zem skupina demonstrantů a blokovala veškerý přístup do budovy. Měli na sobě podivné plastové obleky, které asi měly bránit, aby si umazali oblečení. Můj vůz přijel chvíli poté, co si lehli na zem, a byl to divný pocit nebýt schopen dostat se na ambasádu, která je výsostným územím USA. Měl jsem v tu chvíli strach i o děti lidí z ambasády a moje a žádal jsem policii, aby situaci vyřešila. Oni ale tvrdili, že k tomu nemají žádné pravomoci. I přesto, že podle zákona nesmí k nehlášeným demonstracím docházet,“ popisuje diplomat. Bezpečnostní kamery pak podle jeho slov ukázaly, že v čele demonstrantů stáli lidé ze skupiny Naši, kteří byli evidentně „nad zákonem“.

Později se potvrdilo, že lidé ze skupiny Naši fungují i jako falešní novináři. McFaul zmiňuje například situaci, kdy se nějakým způsobem dostali k informaci o jeho návštěvě společnosti Rusnano, při které na něj začali útočit lidé z Naši s otázkami, proč podporuje politickou opozici. Podobnou zkušenost s nimi měl podle diplomata i britský velvyslanec Anthony Brenton, kterého agresivně napadali, když přijížděl do své rezidence.

„Podle instrukcí naší ochranky jsem u každého telefonátu, každého zaslaného e-mailu, každé konverzace předpokládal, že jsou monitorovány. Museli jsme se v Rusku chovat, jako kdybychom byli neustále sledováni,“ popisuje McFaul. A dodává, že ruští zaměstnanci ambasády byli pravidelně vyslýcháni a nuceni k tomu, aby na své nadřízené donášeli. Ale tím to nekončilo. Lidé z velvyslanectví našli propíchané pneumatiky u svých aut nebo přišli do svého domu a zjistili, že byl přestavěný nábytek. Jen proto, aby věděli, že tam byl někdo cizí. Nejhorší ale byla podle diplomata chvíle, kdy zjistil, že jeho děti na cestě ze školy sleduje neznámý vůz.

„Byl to Kreml, a ne Spojené státy, kdo otočil a začal se chovat nepřátelsky. Útoky vedené proti mně byly jen součástí širší kampaně. Nakonec jsem pochopil, že jde o negativní trendy, které jdou daleko nad úroveň zastrašování mé osoby. Nebyl jsem příčinou problémů, ale šlo o symptom něčeho, nad čím jsem neměl téměř žádnou moc,“ uzavírá McFaul.

Zdroj: Politico