Víkendář: Je třeba rozbít Facebook, vrátili jsme se sto let nazpátek

Síla velkých korporací prudce roste a výsledkem je „globální ekonomika s historicky ojedinělou výší příjmové nerovnosti a extrémní koncentrací ekonomické a politické moci“. Na stránkách ProMarket takto varuje profesor práva Tim Wu z Columbia University. Podle jeho názoru jsme se politickým a ekonomickým systémem vrátili do doby před sto lety a podobně jako tehdy zklamaní voliči hledáme záchranu u pravicových extremistů. Liberální demokracie totiž dělá hrubou chybu, když opět ignoruje vztah mezi koncentrací ekonomické moci a růstem autoritářství. Tato monopolizace je pro ni přitom existenciální hrozbou.

Wu tvrdí, že jsme zapomněli velkou část historie, včetně zkušeností s bojem proti monopolům. Lidé jsou přitom nespokojeni s tím, jak funguje současná ekonomika. „Nacházíme se v nebezpečném bodě v celém světě i ve Spojených státech.“ Tato nespokojenost se totiž odráží v rostoucí podpoře extremistů a „i když úplně nerozumíme tomu, proč se v minulosti zvýšil vliv fašistů, ekonomické faktory v tom hrály důležitou roli“. Wu dokonce tvrdí, že fašismus, neonacionalismus a extremismus souvisí s ekonomickou politikou „mnohem více, než se lidé domnívají“.

Zastánci teorie „co je velké, to je hezké“, kteří podporují velké společnosti, tak podle profesora ignorují lekce historie. Ty ukazují, že velikost a monopolní pozice se neprojevují jen na trhu se zbožím, ale i na trhu práce. Na tom prvním se tak v tom lepším případě mohou projevovat úspory z rozsahu a lidé jako zákazníci mohou z velikosti firmy těžit. Úplně jiná situace ovšem panuje na trhu práce. Tam se dominantní pozice firem projevuje tím, že lidé mají jen malou vyjednávací sílu. Regulátoři se přitom povětšinou zaměřují na trh se zbožím a službami a na dopad monopolů na prodejní ceny, ale tento pohled je příliš zúžený.

Snahy o omezení monopolů a s tím spojené právní normy vyžadují, abychom pochopili vztah mezi velkými společnostmi a koncentrací moci. Wu tvrdí, že první antimonopolní aktivity dokonce neměly za primární cíl ceny zboží a služeb, ale právě omezení moci soukromých subjektů a jejich vlivu na politiku. „Peter Thiel nazývá svou ideologii libertariánstvím, ale ona se ve skutečnosti příliš neliší od sociálního darwinismu devatenáctého století. Ten oslavoval monopoly a tvrdil, že společnost je místem, kde vítěz bere vše a přežijí jen ti nejsilnější. V podstatě říká, že silní mají vládnout a slabí jim mají sloužit. Google a Facebook ukazují mnohem vlídnější tvář, ale nejsem si jistý, zda se jejich způsob přemýšlení výrazně liší,“ říká Wu.

Klesající ostražitost vůči monopolům je podle profesora jasně patrná například v oblasti fúzí. Z regulátorů v USA i v Evropě se postupně staly subjekty vyžadující po fúzujících firmách jen seznam závazků, které budou po transakci dodržovat. Jenže principem práce těchto regulátorů by mělo být blokování fúzí, které v odvětví nechávají několik málo hráčů. V Evropě je podle něj situace snad ještě horší než v USA. A příkladem nevysvětlitelného schválení fúze jsou firmy Anheuser-Busch InBev a SABMiller, fúze evropských telekomunikačních společností či fúze Monsanto – Bayer.

Problém se všemi závazky, které mají firmy po fúzi dodržovat, spočívá i v tom, že tyto společnosti mají k dispozici armádu právníků, kteří stojí proti zaměstnancům regulátora, mnohdy ne tak dobře vzdělaným a motivovaným. Historie tak nepřekvapivě ukazuje, že dodržování a efektivita takových závazků není povzbuzující. Wu tvrdí, že je nutné rozdělit Facebook a zbavit jej zejména WhatsAppu a Instagramu. Kritizuje i fúzi společností T-Mobile a Sprint.

Zdroj: ProMarket, Stigler Center - University of Chicago Booth School of Business