Víkendář: Jak číst volební úspěch německé AfD

Angela Merkelová sice dosáhla historického čtvrtého vítězství v německých volbách, její úspěch ale leží ve stínu bezprecedentního výkonu strany Alternative für Deutschland (AfD). Krajně pravicoví populisté z AfD se totiž stali třetí nejsilnější stranou v německém Bundestagu poté, co pro ně hlasovalo 12,6 % voličů. Jde o první krajně pravicovou stranu, která se dostala do národního parlamentu od padesátých let. Lisa Hagen pro The Atlantic popisuje, jak AfD svého úspěchu dosáhla a co přináší jí i Německu.  

Hlavními volebními kandidáty AfD byli Alexander Gauland a Alice Weidelová a ti hned na povolební párty dali jasně najevo, co se nyní bude dít. Weidel okamžitě slíbil parlamentní vyšetřování politiky otevřených dveří, kterou zavedla Merkelová a která v roce 2015 pustila do Německa stovky tisíc uprchlíků. Merkelová sice od té doby svůj přístup k uprchlíkům přitvrdila, ale to ji od kritiky AfD neuchránilo. Gauland také sdělil svým fanouškům, že jeho strana bude nyní „štvát Frau Merkel a znovu si vezme zpět svou zemi i lidi“. 

Za méně než 24 hodin po volebním vítězství už se ale v jednotě AfD začaly objevovat vážné trhliny. Členka nejvyššího vedení Frauke Petry náhle opustila tiskovou konferenci s tím, že se nestane členkou parlamentní skupiny strany, ale stane se nezávislou poslankyní. Na Facebooku poděkovala svým voličům a sdělila, že „bude třeba dobrých pragmatických řešení“ dlouho předtím, než se další federální volby naplánované na rok 2021 přesunou od tradičních stran ke „spolehlivé skutečně konzervativní politice“. Gauland k tomu prohlásil, že je vždy škoda, když někdo tak talentovaný jako Frauke stranu opustí. K tomu ale dodal, že straně poslední dobou stejně moc nepomáhala a vyzval ji, aby se vzdala členství v AfD. 

Petry každopádně pravděpodobně nezničí euforii, která v AfD po volbách zavládla. Úspěch této strany otřásl Německem i zbytkem Evropy. Její protiimigrační a protiislámská kampaň jí přinesla 94 křesel v Bundestagu a její nacionalistická politika tak bude nyní dobře viditelná. Dopomohla jí k tomu také velká skupina voličů, kteří již nechtěli podporovat tradiční velké strany a ještě týden před volbami nebyli pevně rozhodnuti, koho zvolí. 

Překvapivý výsledek přinesly minulý rok prezidentské volby v USA i hlasování o brexitu. Po letošních volbách ve Francii a Nizozemí se tak napjatě čekalo, zda se vlně populismu dokáže vyhnout i Německo. Jenže AfD se podařilo udržet trend, a to i ve chvíli, kdy ji rozdělovaly některé antisemitské výroky některých členů vedení. I přes její úspěchy u voličů se ale politologové domnívali, že v parlamentu získá maximálně 70 křesel. AfD se ovšem podařilo mobilizovat lidi, kteří k volbám nehodlali jít, a přetáhla velkou část voličů jiných stran. Pomohly jí zejména hlasy z bývalého komunistického východu, kde podle odhadů získala dokonce 21,6% podporu. Na druhou stranu přibližně 60 % voličů AfD tvrdí, že stranu podpořili ve snaze vyjádřit nesouhlas s dosavadní vládní politikou a ne proto, že by je oslovil program AfD. 

Volební výsledky už vyvolaly protesty proti AfD v několika velkých městech. V Berlíně stovky lidí provolávaly hesla jako „nacisté ven“ či „rasismus není alternativou“. Vliv AfD bude ovšem stále poměrně omezený, protože Merkelová vyloučila její účast ve vládě. Zároveň nepůjde ani o nejsilnější opoziční stranu. Tou se pravděpodobně stanou sociální demokraté. Nicméně i tak AfD obdržela řadu gratulací ze zahraničí včetně těch od Marine Le Penové a Geerta Wilderse. AfD tedy může čelit vnitřním tenzím a její reálná politická moc nemusí být vysoká, ale evropští populisté i tak slaví.