Budoucnost Evropy a nevděčná Česká republika

Známý francouzský ekonom Thomas Piketty je ohledně vývoje v Evropě umírněným optimistou. Na stránkách Le Monde totiž tvrdí, že kontinent by v tomto roce mohl díky několika faktorům učinit velký skok vpřed.

Krize roku 2008 vyvolala jednu z nejhlubších recesí od roku 1929. Její kořeny byly jednoznačně v USA a pramenily zejména ze slabé regulace, vysokého zadlužení nejchudších vrstev společnosti a velké příjmové nerovnosti. Evropský ekonomický model je podle Pikettyho vyrovnanější a mohl by nabídnout lepší systém regulace globálního kapitalismu. Proti tomu ovšem stojí „nedostatek důvěry mezi členskými zeměmi EU“. K tomu Evropa trpí „rigidními pravidly, která jsou aplikována nepatřičným způsobem, což se projevilo zejména v letech 2011–2013“.

Slabost amerického modelu se podle ekonoma ještě více projevuje nyní, když se k moci v USA dostal Donald Trump. Spolu s tím ale roste „poptávka po Evropě“, k čemuž přispívá i pochybná úspěšnost alternativních ekonomických modelů, které se snaží rozvíjet země jako Rusko nebo Čína. Evropa očekávání může naplnit, ale musí překonat několik překážek. První z nich má formu globálního posunu k příjmové nerovnosti. „Riziko kulturní izolace a hledání obětních beránků bude eliminováno pouze v případě, že mladým a pracujícím lidem nabídneme strategii ke snížení nerovnosti a optimistické budoucnosti,“ píše Piketty.

Překážkou druhou je propast mezi severní a jižní částí Evropy. Ta se významně prohloubila i kvůli tomu, že oba regiony mají velmi rozdílné pohledy na příčiny ekonomických problémů Evropské unie. Ve Francii a Německu si lidé stále myslí, že pomohli Řecku, protože mu půjčili za nižší sazby, než za jaké by si bylo samo schopno půjčit na trzích. V Řecku ale poukazují na to, že ony sazby byly stále nad sazbami, za které si půjčuje Francie a Německo a celkově tak šlo o výhodný obchod. Podle Pikettyho je faktem, že „očista uvalená na země na jihu Evropy“ je odrazem „krátkozraké a sebestředné politiky Německa a Francie“.

Stejnou výzvou je i rozdělení Evropy na Západ a Východ. Berlín, Paříž a Brusel nechápou, že jim země těžící z obrovských transferů nejsou více vděčné. Varšava a Praha ale vidí celou věc úplně jinak. Tvrdí, že návratnost soukromých investic ze Západu je v jejich zemích vysoko a následný odliv dividend proudících do západních firem zdaleka převyšuje objem transferů, které tekly opačným směrem. „Pokud se podíváme na konkrétní čísla, něco na tom je. Západní investoři a zejména ti němečtí se postupně stali vlastníky velké části kapitálu ve východoevropských zemích,“ píše Piketty.

Ekonom v této souvislosti poukazuje na výzkum Filipa Novokmeta, který zkoumal, proč ve východní Evropě nedochází k růstu příjmové nerovnosti podobně jako na Západě. Dospěl k závěru, že příčinou je právě odliv zisků a dividend na Západ. Ten v Polsku mezi lety 2010–2016 dosahoval v průměru 4,7 % HDP, v Maďarsku 7,2 %, v České republice 7,6 % a na Slovensku 4,2 %. Čisté transfery z EU byly znatelně nižší: U Polska dosáhly 2,7 %, v Maďarsku 4 %, v České republice 1,9 % a na Slovensku 2,2 %.

„Mohli bychom samozřejmě tvrdit, že investice ze Západu zvýšily produktivitu a tudíž celkově zemím na Východě prospěly. Nicméně politici v těchto zemích rádi poukazují na to, že silná pozice západních firem drží mzdy dole a zajišťuje vysoké marže, jak tvrdí například český premiér,“ píše Piketty. Podobně jako v případě Řecka tak podle něj i zde silné evropské země předpokládají, že trh zajistí přirozenou rovnováhu. Jejich transfery pak vnímají jako akt štědrosti. „Doufejme, že rok 2018 přispěje k tomu, aby se podobné rozpory vyřešily,“ uzavírá ekonom svou úvahu.

Zdroj: Le Monde